MÉMORIES

Mémories EPILOG

6. srpna 2010 v 18:00 | T.
"Když přijdeš na svět, cítíš lásku.
Pokud cítíš lásku i v okamžiku, kdy tenhle svět opouštíš,
pak je úplně všechno v pořádku.
Se vším, co se odehrálo mezitím, se dokážeš už vyrovnat...."

Michael jackson

Mémories (4. část)

4. srpna 2010 v 18:00 | T.
Vykřikla jsem. Z plných plic.
Měla jsem zlý sen. Prosím, ať to je jen sen.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl druhé ráno. Na okno bušil déšť. Vlasy jsme měla slepené slzami.
Seděla jsem na posteli, oblečená, v džínech, na triku mokré, černé fleky.
Nemohla jsem se hýbat. Najednou se mi zvedl žaludek. Chytla jsem si pusu a běžela na záchod.
Vyzvracet se...

Klečela jsem u mísy. V duchu se mi zjevovala nesmyslná slova. Ale jen jednomu jsem rozuměla. Je mrtvý....
Další slzy, nevolnost.

Mémories (3. část)

2. srpna 2010 v 18:00 | T.
První vzpomínka z této části je věnovaná mojí kamarádce, podle které jsem pojmenovala postavu, tedy alespoň podle jejího příjmení. Sice se o tom nikdy nedozví,
přesto jí tímto daruji kousek mé mysli.



Čas utíkal. Ani jsem nestačila sledovat, jak uběhlo několik měsíců. Byly poklidné, až moc bezproblémové. Začínal duben, ve škole jsme doháněli známky a vylepšovali průměry. měla jsem co dělat, abych vytáhla češtinu na trojku.

Tadeáš školu flákal, ale jak jsem ho pozorovala, zdál se být v pohodě. Změnil se sice trochu v chování, ale já se v tom nepitvala. Byl to pořád on.

"Slečno Mezerová, na zkoušení." vyvolala mě učitelka španělštiny na slovíčka a vytrhla mě tak mých úvah.
Podala jsem jí sešit, začala v něm listovat. "Tak..." mlaskla. " - cestovat."
Třídou se začala nést ozvěna šeptajících spolužáků....

Mémories (2. část)

31. července 2010 v 18:00 | T.
Takhle to pokračovalo...
Jednou skončil se zlomenou rukou. Jen tomu přihlížel, mlčky vše snášel. Nemluvil o tom, ale já ano. Pak nastala obvykle hádka.
O tom, že to musí někomu říct, že už to nevydržím, koukat na to, jak se trápí, co v sobě drží, jak je zničený...
Odpovídal, že se to zlepší, že mě miluje.

V tu chvíli jsem zavírala oči a potlačovala slzy.

Mémories (1. část)

29. července 2010 v 18:00 | T.
Celý příběh je věnován Saline A., která mě k tomu navedla, dává mi inspiraci a je mojí největší oporou. Bez ní by nebylo ani tohoto blogu, ani mé osobnosti, která se díky Vám všem znovu a zvonu vzchopuje. ONA mi dává větší sílu žít a věřit v lepší zítřek. Miluju <3



Ležela jsem v jeho náručí, pod hvězdným nebem. Hleděla jsem mu do očí a viděla v tom odrazu celý vesmír. Hladil mne po zádech, líbal do vlasů, na čelo, na tváře, krk... Každý můj nádech vnímal jeho vůni.
Patřil nám celý svět.

Pod tou touhou mi pomalu poklesla víčka a já vplula do svých snů. mé sny byly zlé a temné, vždy jsem se těšila na jejich konec. Zaznamenala jsem jen jak mne zvedají něčí paže, pak byla tma...


"Dobré ráno princezno" usmíval se na mne můj Tadeáš.
Zívla jsem a protáhla si ztuhlé svaly. Zakřupalo mi v rameni. Když jsem se rozhlédla , zjistila jsem, že jsem v jeho pokoji.
"Promiň, že jsem usnula" políbila jsem ho na nos.
Zvedl oči v sloup. "Co třeba snídaně ?" odklusal do kuchyně.
"Jogurt !!" křikla jsem se smíchem a pelášila do koupelny. Koukla jsem se na sebe do zrdcadla. Vypadám jako strašidlo! Začala jsem si honem tupírovat své černé vlasy. Milovala jsem černou. Naučila jsem se to ze svých nočních můr.

 
 

Reklama