Mémories (2. část)

31. července 2010 v 18:00 | T. |  MÉMORIES
Takhle to pokračovalo...
Jednou skončil se zlomenou rukou. Jen tomu přihlížel, mlčky vše snášel. Nemluvil o tom, ale já ano. Pak nastala obvykle hádka.
O tom, že to musí někomu říct, že už to nevydržím, koukat na to, jak se trápí, co v sobě drží, jak je zničený...
Odpovídal, že se to zlepší, že mě miluje.

V tu chvíli jsem zavírala oči a potlačovala slzy.


__________


Šla jsem do školy už jen díky němu. Moc jsme se ve volném čase nevídali.

Mě už nikdo nenadával, neposmívali se mi, neždímali mi mokrou houbu na židli ani nic podobně nechutného. Všechno odnášel Tadeáš.

O přestávku šel za mnou, vzal mě za ruku a beze slov jsme šli někam, kde budeme sami. Hladil mě na kříži, přivinul mě k sobě. Líbali jsme se celých deset minut.
Bála jsem se na něj jen sáhnout, měl spoustu modřin.
Podíval se mi do očí, setřel mi něco mokrého z tváře. Plakala jsem utomaticky.
"Neplač." šeptal mi něžně do ucha.


__________


Zabouchla jsem za námi domovní dveře, hodila batoh na zem a začala z něj vyndavat učebnice češtiny.
"Nesnáším češtinu. Nechceš se učit radši biologii?" sledoval mě Tadeáš zoufale.
"Ale zejtra píšeme z literatury."
Jenom souhlasně kývl hlavou. Naše každodenní učení stejně bylo k ničemu. Skončilo vždy koukáním na film, nebo dvacetiminutovými polibky. Právě proto jsem začala mít dost čtyřek.

V té chvíli jsem sezamyslela, zadívala do neznáma. Tadeáš do mě šťouchl a pak mě pevně objal. "Na co pořád myslíš? Jsi duchem nepřítomná." začal mě líbat na krk.
Zasmála jsem se. "Snažím se soustředit na školu, ale děsně mě rozptyluješ." natočila jsem hlavu, abych dosáhla na jeho rty.
Pak jsem pokračovala na tvář, bradu....
Rozepínala jsem mu černou košili. Hladil mě na zádech a vdechoval vůni mé kůže. Miloval můj čokoládový sprchový gel.
Líbala jsem ho na hrudi, hladila na prsou...
Šeptal moje jméno...

__________


Crrrrr...!

"Tak co, jak jsi to napsala?" zamumlal mi ze zadu do ucha, až jsem nadskočila.
"No, asi za pět." zakoulela jsem očima. "Můžeš za to stejně ty." smála jsem se.
Vzal mě kolem pasu a cestou na chodbu se chechtal a mumlal něco jako Že všechno stejně odnese on...

Úsměv na tváři mi ztvrdl ve chvíli, kdy jsem si vzpomněla na tu šikanu. Už to nejspíš skončilo. Nebavili jsme se o tom, já to nevytahovala. Vzdala jsem to.

__________


Vešla jsem s ním ruku v ruce do skateshopu. Prodavačka se usmála a pozdravila.
Šli jsem si s Tadeášem navzájem koupit dárek k Vánocům. Vždycky jsme si kupovali oblečení. Já měla radost, když jsem mu dala nějaké tričko a on ho pak nosil.

"Lásko, líbí se ti něco?" obrátil se ke mě.
"Hmm... Tohle ve fialový." políbila jsem ho na nos, přehrabujíc se v tílkách. "A na tebe tohle, a to taky.." ukazovala jsem prstem a vyndavala ramínka, abych se mohla pořádně podívat. "Co myslíš?" kousla jsem se do rtu, jako by to bylo životní dilema.

V kabince jsme byli oba. Sundal si tričko a já nenápadně pozorovala jeho krásné tělo. nemohla jsem uvěřit, že je můj. Otočil se ke mě zády. Na lopatce měl velikou morřinu.
"Z čeho to máš?" přejela jsem mu prsty po kůži.
"Cože?... Jo, asi z florbalu." řekl nepřítomně.
"Tohle? Děláš si sradnu?" začala jsem se vztekat. Hokejkou se tam snad nemlátí do zad ne?
"Není to jedno?" vyjel na mě trochu víc, než bych čekala.
"Ne, to teda není. Nechci, aby se to zase vrátilo. Bojím se o tebe, ty to nechápeš?" už jsem šeptala.
"Umím se o sebe postarat." ukončil zase náš rozhovor na tohle téma. "To tričko ti moc sluší." políbil mě.
Uměl to zamluvit, ale já nezapomenu...




KONEC 2. ČÁSTI
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blackness Blackness | Web | 5. srpna 2010 v 15:18 | Reagovat

Uměl to zamluvit, ale já to nezapomenu ... :)
Jinak pěkný téma na příběh/ povídku ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama