Mémories (1. část)

29. července 2010 v 18:00 | T. |  MÉMORIES
Celý příběh je věnován Saline A., která mě k tomu navedla, dává mi inspiraci a je mojí největší oporou. Bez ní by nebylo ani tohoto blogu, ani mé osobnosti, která se díky Vám všem znovu a zvonu vzchopuje. ONA mi dává větší sílu žít a věřit v lepší zítřek. Miluju <3



Ležela jsem v jeho náručí, pod hvězdným nebem. Hleděla jsem mu do očí a viděla v tom odrazu celý vesmír. Hladil mne po zádech, líbal do vlasů, na čelo, na tváře, krk... Každý můj nádech vnímal jeho vůni.
Patřil nám celý svět.

Pod tou touhou mi pomalu poklesla víčka a já vplula do svých snů. mé sny byly zlé a temné, vždy jsem se těšila na jejich konec. Zaznamenala jsem jen jak mne zvedají něčí paže, pak byla tma...


"Dobré ráno princezno" usmíval se na mne můj Tadeáš.
Zívla jsem a protáhla si ztuhlé svaly. Zakřupalo mi v rameni. Když jsem se rozhlédla , zjistila jsem, že jsem v jeho pokoji.
"Promiň, že jsem usnula" políbila jsem ho na nos.
Zvedl oči v sloup. "Co třeba snídaně ?" odklusal do kuchyně.
"Jogurt !!" křikla jsem se smíchem a pelášila do koupelny. Koukla jsem se na sebe do zrdcadla. Vypadám jako strašidlo! Začala jsem si honem tupírovat své černé vlasy. Milovala jsem černou. Naučila jsem se to ze svých nočních můr.


__________


Na to, že byly podzimní prázdniny, počasí bylo nádherné. Sluníčko hřálo ze všech sil a zbarvovalo listy do oranžova.
Ruku v ruce jsme se procházeli prázdným parkem. Dvě osoby, jedna duše.
Nikdy to nezkončí....

__________


Šla jsme po školní chodbě, v ruce tašku s tělocvikem. Vždycky jsem byla zvyklá koukat do země, nevšímat si nechutných poznámek od spolužáků na téma EMO, podřezané žíly a můj styl oblékání. Ale teď se tam ješě objevil Tadeáš a začal mě bránit.
Aby to nebylo málo, obrátil všechny ještě proti sobě. Vždy se mě zastal, pokaždé to bylo horší.
Vzala jsem ho za ruku a táhla ho do třídy.
Věnoval mi omluvný pohled, polibek a se zvoněním odešel do lavice na druhý konec místnosti.
Já si vyšerpaně sedla vedle své jediné kamarádky.
"No - " objala mě kolem ramen moje jediná nejlepší kamarádka. "Ještě jedna špatná zpráva."
Vytřeštila jsem na ní oči.
"Píšeme z matiky." smála se Charlotta.

__________


"Nezastávej se mě pořád. Nechci, aby si měl nepřátele." domlouvala jsem mu.
"Když máš nepřátele ty, mám je i já." byl paličatý.
Povzdechla jsem si. Studený zimní vzduch mi pronikl do plic.
"Miluju tě, jsi všechno co potřebuju k životu." vzal můj obličej do dlaní. "Nepotřebuju přátele, ani jídlo a pití, jenom tebe." políbil me na mrazem ztuhlé rty, které najednou roztály.
Tohle nebyla jen dětská zamilovanost.
Nedalo se to popsat....

__________


Domalovala jsem si černé oční linky, vzala si bundu a šla naproti Tadeášovi. Do uší jsem si strčila sluchátka a dávala přitom pozor, abych neuklouzla na namrzlém chodníku.
Dorazila jsem do 'našeho' parku, ještě tam nebyl. Nechtělo se mi tam jen tak čekat a mrznout. Vyšla jsem mu naproti.

Dlouho jsem ho nepotkávala. Museli bychom se už minout, byla jsem skoro u jeho baráku. Zamračila jsem se. Zapomněl snad na mě ?

Najednou jsem ho uviděla. Našla jsem ho tam na zemi, ledoval si krvavý ret sněhem a snažil se dát dohromady svůj rozmlácený mobil.
"Tadeáši !!!" rozeběhla jsem se k němu a padla před něj na kolena.
Hladila jsem ho po tvářích. "Kdo ti to udělal ?" Líbala jsem ho na víčka, na čelo...
Nic neříkal. "Není ti nic ?" ptala jsem se.
Zavrtěl hlavou.
Pomáhala jsem mu vstát. Chytil se za žebra a vydal bolestivý zvuk. Bodl mě u srdce.
Podepřela jsem ho a celou cestu k němu domů tiše plakala. Po obličeji mi stékaly černé slzy, kapaly na bílý sníh....




KONEC 1. ČÁSTI
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama