Po dlouhé době.. co dodat

9. srpna 2011 v 17:03 | T. |  HEY, I'M HERE screaming
Přeji krásný srpnový a stále prázdninový den.
Asi bylo správné napsat (před tím časem jak jsem se "zdejchla") důvod. No, víte... mívám záchvaty touhy po blogu, ale ty jsou boužel méně časté, než záchvaty se na tohle všechno, co jsem tady vybudovala, vykašlat. Takže tím to bude. I když ste psali, jestli se ještě vrátím, moje lenost mi nedovolila ani vám odepsat. Prostě už jsem taková.

Možná vás zajímá, jak žiju. Jestli ne, stejně to sem napíšu :D. Ok, všechno se strašně moc změnilo. Pseudo dready jsem měla, zamilovala jsem si je tak že jsem je začala vyrábět. Kromě ubohého kapesného je to můj menší způsob obživy. I když nájem bych z toho určitě nezaplatila :D. Teď mě napadlo že bych tu z toho mohla udělat webovou stránku na své výrobky, ale to asi jindy....

Prázdniny prožívám skvěle, vůbec všechno je teď tak nějak skvělé (až na jednu maličkost). Naučila jsem se myslet pozitivně. Pomá :)há mi to překovat téměř všechno - rodiče, školu, vztahy a kluky (to obzvláště... musím říct že je to pořád těžké, ale takhle mnohem méně)... vlastně je všechno lepší :).
Mohou za to knihy od Luisy Hay. DOPORUČUJI. Doslova mi to změnilo priority.

Ted už budu muset jít, přece nebudu sedět doma :). To neznamená že se jdu opít jako ostatní mého věku :D. Jdu si užívat života se svými přáteli :)).
Terez
 

oh my got

14. listopadu 2010 v 19:41 | T. |  HEY, I'M HERE screaming
Možná jsem se tak moc bránila dalšímu článku (kromě povídky, kterou taky tak trochu zanedbávám)... nechtěla jsem nic psát, protože jsem sice věděla co, ale prostě jsem nechtěla..
Ale musí tady něco být ne ? O věcech se musí mluvit, to si myslím. V tomhle případě psát.
Mám přítele, vždycky jsem někoho chtěla, a teď, když jsem byla konečně štastná sama, spokojená, objevil se on. Už jsme spolu měsíc. On mě miluje, opravdu hodně. Řekl mi že jsem teď nejdůležitejší osoba v jeho životě. Zvedl se mi z toho žaludek. Asi to prostě tak necítím a nevím jestli někdy budu. Potřebuju poradit jelikož já na vztahy vůbec nejsem. Chci si o tom s někým promluvit ale není s kým... Jedna z mých nejlepších kamarádek ve třídě se ted psychicky hroutí, sama o tom neví, já se na to jen koukám. Není jí pomoci, opravdu ne. Už se nebavíme.
Pořád přemýšlím jestli se s ním nemám rozejít. Ale nerada ubližuju lidem, které mám alespoň ráda. Vím že by mu to ublížilo.
Taky jsem sundala dready.. měla jsem je skoro dva měsíce. Krásně mi za tu dobu narostly vlasy, jsem štastná, jsou v pohodě :)
A zítra jdu na zrzavou, bude fotka snad, těším se jak malá :)
Ostatní věci neřeším, naučila jsem se mlčet když na mě matka mluví, naučila jsem se všechno jí odkejvat, i to že jsem blbá.. na všechno jí řeknu ano, když chce. Je mi to jedno.
Mějte se :)
T.

FALLING.. Obrazová příloha 1.

10. listopadu 2010 v 19:58 | T. |  FALLING
falling
Štěpán a Sam (zleva)
 


FALLING.. Zamilovaná (4.den)

10. listopadu 2010 v 19:39 | T. |  FALLING
Probudila jsem se s příjemným pocitem v břiše. Přesně takovým, jako když si říkáte "Jo sakra, chci se zamilovat, hurá!"
Oblékla jsem si svoje nové úzké kalhoty, obula jsem si fialové conversky, hodila na sebe nějakou košili - miluju košile - a se svojí taškou žebračkou jsem vyšla spokojeně na ulici. Vítr mi rozcuchal ofinu a pohladil mě na kůži. Usmála jsem se.
Na španěslštině to bylo dokonalé. Mluvili jsme o filmech. Nějak se převedla řeč na sny. Učitel začal o tom, že dokáže ovládat své snění, plánuje dění snu a že nemá od té doby noční můry. Pouze udělá každé ráno to, že jakmile se vzbudí, napíše sen na papír. Musím to taky zkusit. Hrozně mě ta konverzace nadchla.

Po zbytek hodiny jsem poklepávala propiskou o stůl a byla jsem celkově nedočkavá. Učitel na mě poznal jakousi nervozitu a propustil nás o pár minut dřív.
"Hasta mañana," rozloučil se a já hned vyletěla ze třídy.

Jasně že jsem tam přišla a on už dávno jezdil. Tentokrát už tam měl nějakého kamaráda, smál se s ním a já tam chvíli stála, rozmýšlejíc se co udělám. Ale tak. Sebrala jsem se a šla jsem za nimi. Poklepala jsem mu na rameno.
"Ahoj Štěpáne."
"Jéé čau," usmál se "Em, tohle je Sam, a tohle Gabriela," představoval nás.
"Těší mě," zamávala jsem na nového známého.
"No, tak my pudem kámo, zatim se měj," bouchli se navzájem pěstmi, jak už to tak kluci dělávají. Zakřenila jsem se.
"Co je?" pokrčil rameny.
"Nevím, všichni jste stejní, totálně" šťouchla jsem ho přátelsky do břicha.

Zbytek dne jsme se procházeli po Praze. Po parcích, po náměstcíh, jezdili jsme metrem sem a tam. Drželi jsme se přitom za ruce. Cítila jsem se tak bezpěčně. Prostě, kluci jsou takoví, že ve vás probouzejí hřejivost u srdce.
I když jsem si posledních několik let tloukla do hlavy, že se nikdy bezhlavě nezamiluju, stalo se mi to právě teď.

Další články


Kam dál